Aviga

Je pochopitelné, že každý předmět by měl mít takové vlastnosti, aby nejlépe vyhovoval svému účelu. A čím specifičtější tento účel je, tím vyšší požadavky na ně většinou máme. Typickým příkladem zde mohou být přepravky na maso. Na první pohled by se zdálo, že na nich nic není. Koneckonců do nich jen naházíme maso, přeneseme jej a pak jej opět vyndáme. Nic složitého zde není potřeba, ne? Takto si to můžeme myslet, avšak pravdou je, že právě zde je situace složitější, než se na první pohled může zdát.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že právě maso podléhá po celou dobu přísným hygienickým normám. Velmi rychle se totiž kazí a i jen lehce „navonělé“ již není vhodné pro lidskou spotřebu. Je tedy nutné jej přepravovat tak, abychom tento proces neurychlovali.

Zároveň je tu také otázka „kontaminace“, kdy se mohou látky z jednoho typu masa dostat do jiného. Pokud například vysypeme hovězí a do stejné přepravky vepřové, může dojít k reakci mezi zbytky. To platí zvláště, pokud mezi vysypáním a naplněním uplynula určitá doba a ony zbytky se již začaly kazit.

Z toho všeho vyplývá, že tyto přepravky musí být vyrobeny z materiálu, na který se maso pokud možno nebude lepit a ze kterého se nebudou uvolňovat do masa látky, jako například mikroplasty. Zároveň musí být snadno čistitelná a časté umývání mu nesmí vadit.

Vzhledem k tomu, že tato přeprava obvykle probíhá z pochopitelných důvodů při nízkých teplotách, musí být schopen snést i je bez toho, že by popraskal, když se opět vytáhne do tepla. Také by měl být dostatečně lehký, ale zároveň pevný, aby se při náhodném pádu neroztříštil. Pokud jde o konstrukci samotnou, tak ta by měla být dostatečně rozměrná, avšak ne příliš, aby se přepravka dala po naplnění zvednout. K tomuto účelu by zde měla být ucha, případně úchyty pro nakládací a vykládací techniku. http://www.sttp.cz/ Jistě, není snadné všechny tyto požadavky splnit. Je však nutné se o to přinejmenším alespoň pokusit.

Zkuste sami sobě odpovědět na otázku, jak moc vás osobně oslovují reklamy v televizi, v rozhlasu a v tištěné podobě, například v letácích do poštovních schránek. Nelze jednoznačně tvrdit, že toto reklamní tažení je zcela neúčinné, to jistě ne, ale někdy je té reklamy v médiích tolik, že jsme z toho spíše znechuceni, a nemáme zájem se tím vším denně neustále probírat.

Na jeden reklamní zdroj, který patří k nejúčinnějším, a také k nejoblíbenějším, jsme však zapomněli, jsou to reklamní trička, mikiny, čepice, bundy, deštníky a další textilní výrobky. Disponují podstatnou výhodou vůči mediálním zdrojům, a sice jsou cílené na zákazníka, jako na osobu, nikoli na dav, který se zmítá v reklamním tažení pro tisíce až miliony diváků či posluchačů. Oslovit někoho šikovně navrženým potiskem na tričku je nejen účinné, ale svým způsobem i zábavné. Lidé vaši snahu obvykle ocení, ať už se jedná o firemní zákazníky, kteří nakupují zboží na e-shopech, anebo rodinné příslušníky, příbuzné a známé, s nimiž udržujete bližší a intimnější vztahy.

Reklamní trička jsou chytlavá

Představte si situaci, že jste na dovolené, třeba v Třeboni, procházíte historickým centrem, zavítáte k hrázi rybníka Svět a k lázeňskému areálu, a cestou potkáte skupinku cyklistů, kteří tudy projíždí v rámci svého cykloturistického putování. Třeboňsko je pro cyklistiku jako stvořené a tak byste si mohli také vypůjčit kolo a někam se vypravit. Cyklisté, kteří projedou kolem vás, nebudou mít klasické cyklodresy, ale bavlněná trička vínové barvy s bílými nápisy, s přezdívkami a nějakým vtipným textem, obrázkem, karikaturou atp.

Bude to natolik nápadité, že zatoužíte nejen projet se na kole, ale mít také taková trička a užít si něco podobného. Vhodně zvolený potisk triček je totiž „nakažlivý“, a co se lidem líbí, chtějí mít také, a pokud chcete tímto způsobem propagovat své výrobky, obchod či služby, bude to určitě dobrá volba.

Pohanka je velmi cenná obilnina, resp. pseudoobilnina. Neobsahuje lepek a je tudíž vhodná téměř pro každého konzumenta. Vyznačuje se velmi zvláštní chutí, která nemusí někomu vyhovovat, podobně jako např. amarant, ale byla by škoda nevyužít její významné přednosti.

Pohanka obsahuje mnoho minerálních a stopových prvků, složitých sacharidů a proteinů a samozřejmě vitamínů a antioxidantů. Najdete v ní pochopitelně i vlákninu, která je velmi potřebná pro správnou funkci tlustého střeva. Přece jen se však v pohance ukrývá něco velmi cenného, co v jiných potravinách najdete v omezeném množství. Jedna ze složek vitamínu P, s názvem rutin.

Obsah rutinu se v pohance velmi liší v závislosti na částech rostliny, kupříkladu v semenech, která se běžně využívají jako obilnina, je rutinu jen zhruba 20 miligramů na deset dekagramů semen, což je přibližně menší porce na talíři pro jednu osobu. Jiné to ovšem je s květem pohanky, tam je rutinu obrovské množství, až 400 mg na stejné váhové množství květů. Pochopitelně nemá význam sbírat květy z kvetoucí pohanky na polích a vařit si z nich čaj nebo je jíst syrové, je tu jiné řešení, a sice pohankový med. Pohankový med vyrábí včely sběrem květového pylu, který je doslova „nadupaný“ rutinem, takže vám stačí pak namazat např. chléb máslem a přidat lžičku medu, anebo si dopřát ovesnou kaši s ovocem či jiné sladké dezerty a pokrmy. A k čemu je vlastně rutin dobrý?

Rutin zpevňuje naše cévy a udržuje je v perfektní kondici. Díky tomu budeme nejen vypadat mladistvě i v pokročilém věku (tedy abyste tomu správně rozuměli – nejen díky rutinu, ale i dalším složkám zdravé výživy) a zároveň zabraňuje jejich praskání a poškozování, což je zásadní pro správnou funkci vnitřních orgánů – srdce, mozku, jater, ledvin atd. Dopřejte si tedy ve svém vlastním zájmu dostatek rutinu jak v pohankovém medu, tak i častější konzumací pohankových semen, které jsou mnohem, ale mnohem přínosnější a výživnější, než fastfood v podobě bílého https://cs.wiktionary.org/wiki/b%25C3%25ADl%25C3%25BD pečiva z bílé mouky.